Rašeliník (sphagnum moss) a rašelina (peat) – dva pojmy, které se často zaměňují. Oba materiály spolu souvisí a používají se při pěstování rostlin. Pojďme si v tom udělat jasno.
Co je rašeliník?
Rašeliník (Sphagnum moss) je druh mechu, který roste především v mokřadech, ale u některých druhů ho najdeme i na kmenech stromů nebo v tropickém prostředí. Rašeliník se vyskytuje po celém světě v rašeliništích a mokřadech, včetně Evropy a České republiky. V dnešní době se pro komerční využití sbírá v některých vybraných rašeliništních oblastech, kde probíhá šetrná, ruční sklizeň a následná obnova porostu (Nový Zéland, Austrálie nebo na jihu Chile).
Na rozdíl od rašeliny je to živá rostlina – rašelina je vlastně jeho rozložená forma. Je známý svou unikátní schopností zadržovat velké množství vody a zároveň zůstávat vzdušný. Díky tomu vytváří ideální prostředí pro růst kořenů.
V pěstování rostlin se používá buď živý, nebo sušený. A právě sušený rašeliník je oblíbený například při zakořeňování řízků, použití v rašeliníkových tyčích nebo pěstování epifytických rostlin.


Co je rašelina?
Rašelina (peat) vzniká postupným rozkladem rostlin – především právě rašeliníku – v prostředí s minimem kyslíku.
Tento proces probíhá velmi pomalu. V mokřadech se organická hmota nestihne úplně rozložit, a tak se postupně hromadí a vytváří rašelinu.
Výsledkem je materiál, který dobře zadržuje vodu, je hutnější než rašeliník a tvoří základ mnoha substrátů. Rašelinu tak běžně najdeme v „hlíně“, kterou používáme pro pěstování pokojových rostlin.

Jak vzniká rašelina?
Vznik rašeliny je velmi pomalý, dlouhodobý proces. Rašeliník a další mokřadní rostliny postupně odumírají. V prostředí s nedostatkem kyslíku se ale nerozloží úplně, jak by to bylo jinde v přírodě. Místo toho se organická hmota začíná hromadit.
Během stovek až tisíců let se tak postupně vytváří rašelina.
Podle stupně rozkladu se rozlišuje:
- světlejší, méně rozložená rašelina
- tmavší, více rozložená rašelina
Klíčové je, že celý proces probíhá extrémně pomalu.
Ekologický pohled
Je dobré zmínit i širší souvislosti.
Rašelina je přírodní zdroj, který vzniká velmi pomalu – její obnova trvá stovky až tisíce let. Těžba rašeliny proto může mít negativní dopad na mokřadní ekosystémy.
I proto se dnes čím dál častěji hledají alternativy nebo způsoby, jak její využití omezit.
